Dramatické to bohužel zase bylo a chybí mi už nejen slova ale také vojenské termíny, abych naši situaci popsala. Myslím, že na základě předchozích líčení si to každý už umí představit. Náš dům, který se nachází spolu s dalšími příbytky ponejvíce cizinců a diplomatických zastoupení v abidjanské čtvrti Cocody, byl včera večer opět v centru palby. Od prezidentova sídla, kde se údajně v podzemním krytu skrývá bývalý a podle svého přesvědčení i současný prezident Gbagbo, vycházely střely z těžkých zbraní, z opačného směru jim odpovídala palba podobného ražení. Nás dům byl bohužel mezi nimi a periodicky se otřásal v několikaminutových intervalech. V jednu chvíli jsme slyšeli a cítili, že střela nebo střely zasáhly nějakou zeď domu, slyšela jsem spršku kamenů, pak se ozvalo klepání na dveře našich dvou hlídačů, kteří nám potvrdili, že dům byl v horní části zasažen a střepiny lítaly po dvoře. Nabídli jsme jim, aby se si s námi sedli do naší malé chodbičky, ve které jsme se pak snažili doufat, že jsme na nejbezpečnějším místě a spolu s nimi si v sedě zakrývali hlavu při každém následujícím otřesu.
Kolem osmé hodiny místního času palba ustala. Vyšli jsme ven a ve dvoře se válely kotouče černého jedovatě páchnoucího dýmu, podobného, jako když francouzské jednotky v neděli večer odstřelovaly Gbagbovu rezidenci. Bohužel se ukázalo, že střely, které prorazily bok domu, dopadly na malé nepoužívané schodiště, na které je také přístup z venku a které používáme jako skladiště. Začalo tam hořet. Manžel a hlídači se snažili požár likvidovat, což bylo ale znesnadněné tím, že na úzkém točitém schodišti vzniklo množství otravných plynů. Asi po hodině se to podařilo, zůstali jsme potom venku, abychom se nadýchali "čerstvého" vzduchu. Všem nám bylo špatně, jeden z hlídačů omdlel, ale vzkřísili jsme ho a pomalu se dostávali ze šoku. Internet dále fungoval, ale v ČR už byla půlnoc a tak mě naléhavě žádala o odpověď na skypu jen kamarádka, která bydlí ve vzdálenější čtvrti Abidjanu. Když se mě ptala, kdo dům zasáhl, tedy která ze znepřátelených stran, měla jsem kupodivu zase dost humoru na to, abych jí odpověděla, že nevím, protože se zatím na své střely nepodepisují. Přišlo mi to v naší situaci také celkem jedno, roli hraje jen fakt, že obě strany jsou díky okolnímu ochotnému světu dobře vyzbrojené.
Zanedlouho mi napsala, že slyší větší množství vrtulníků, které letí směrem k naší čtvrti. Vytrénovaná zážitky posledních dní dodala, že se jí zdá, že je to podobný zvuk, jako když mělo dojít k útoku na prezidentovy pozice. Pochopila jsem to tak, že myslí francouzské bojové helikoptéry. Za chvíli opravdu začaly nad naším domem a okolím kroužit, trvalo to asi dvacet minut, poté opět odletěly. Znovu jsem je uslyšela ve dvě v noci, kdy opět stály, jak se mi zdálo, dlouhou dobu nad naším domem a pak začaly pálit. Dokážu ten zvuk už také identifikovat, zní to, jak když někdo bouchá rovnoměrně činely. Po hodině byl konec a něco jako klid až do rána.
Ráno se nám dostalo ujištění, že francouzské jednotky plánují naši evakuaci vrtulníky. Opět to ale vidím skepticky, na naší zahradě se nedá přistát, ozývá se sporadická střelba, informace na abidjan.net o situaci jsou velmi negativní. Teď nám volal opět náš místní známý, že viděl asi tři kilometry od našeho bydliště stát patnáct či dvacet francouzských tanků. Uvidíme, co bude dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat