Nejasnost a nepravdivé informace o situaci v Abidjanu neznají mezí. A tak sedím (nebo ležím) opět v úkrytu bez oken v našem domě, s notebookem před sebou a píšu další příspěvek v předvečer víkendu. V odpoledních hodinách začaly ve čtvrti, kde se nachází Gbagbův palác a on ve svém bungru osobně, opět tvrdé boje.
Po idylickém předchozím dnu a noci, kdy jsem slyšela jen pár, z mého pohledu už nevinných přestřelek, začala zase tvrdá známá realita, výstřely velkých kalibrů v naší blízkosti, kterou už podle optimistických prognóz nikdo neočekával. Večer nám sice volal jeden z našich sousedů a vyprávěl, jak se do domu v bezprostřední blízkosti vjezdu do areálu prezidentského sídla začali dobývat Gbagbovi vojáci. Naštěstí se ukázalo, že chtěli jen vědět, zda muži, kteří se tam zdržují, jsou členové obvyklé ochranky nebo "rebelové" tedy příslušníci proouattarových Republikánských sil. Poté odešli. To mělo být vlastně dostatečné varování, že tvrzení, že Ouattarovy jednotky mají s výjimkou podzemního úkrytu svého soupeře vše pod kontrolou, nemůže být pravdivé. Podle oficiálních informací měl být celý Abidjan včetně čtvrtě Cocody, kde se nachází Gbagbův palác, obklíčen Ouattarovými jednotkami a probíhat jednání pouze o tom, zda ho vyhladovět, přesvědčit ke kapitulaci nebo zlikvidovat. Internacionálně uznávaný prezident Ouattara trval na tom, že ho chce živého, což byl problém, který se mohl zdát podstatný jen politikou a mocí posedlým jedincům.
O totálním informačním chaosu svědčil i můj rozhovor po skypu s manželkou zachráněného japonského velvyslance. Bylo vidět, jaké napětí má za sebou, přestože drama, které se odehrálo v jejich rezidenci, sledovala ze své vlasti. Když mě uviděla na obrazovce, začala prostě brečet. Gratulovala jsem jí k zachránění jejího manžela, které mohli sledovat dokonce lidé v Čechách v televizi, přestože to bylo v noci a neumím si představit, že tam bylo mnoho k vidění. Podle posledních zpráv z médií se měl nacházet v Paříži. To pro ni bylo velké překvapení, protože podle jejích informací se měl nacházet v sídle štábu francouzské vojenské jednotky na Pobřeží slonoviny. Diplomaticky to zdůvodnila tím, že ho dnes dosud telefonicky nezastihla a tak se mohlo mnoho změnit. Pro mě to byl jen důkaz o tom, že informovanost o stavu místního konfliktu je katastrofální.
Dopoledne mi vyprávěl jeden známý, majitel malé evropské firmy, kteý bydlí asi 20 km od centra, že k němu ráno do domu vpadlo náhle asi 10 Gbagbových vojáků. Myslel už na nejhorší, ale bylo to jako z pohádky (pro mě až příliš). Vojáci údajně odložili uniformy, zbraně, oblékli si civilní oblečení a zmizeli z domu. Tentýž člověk poté jel do centra, kde viděl, že velký francouzský supermarket Hayat je opět otevřený a zavalený nakupujícími zákazníky. Projel i přilehlou část města až k hotelu Ivoire a řekl, že se vše navrací do normálu.
Moje uši, které ale zaléhají při těžké střelbě, mě bohužel přesvědčují o opaku. Proto se mi také zdá, že informace opačného ražení budou víc blízké neradostné realitě. Ouattarovy jednotky vůbec nemají město pod kontrolou, navíc nejsou schopny konflikt dovést k úspěšnému konci, přes Ouattarova optimistická státnická prohlášení. Gbagbovi lidé dál drží státní televizi RTI a pokračují v úspěšné propagandě. Tak se také podařilo zmobilizovat jeho přívržence z organizace Mladých patriotů, o kterých jsem už dostatečně často psala. Podle výpovědi jiného našeho známého jim byly dnes rozdělovány v progbagbově čtvrti Blokosso u laguny zbraně a terorizují údajně obyvatele v Plateau a Traicheville.
Gbagbův mluvčí v Paříži prohlásil, že jeho prezident sedí pevně ve svém křesle a neuvažuje o předání úřadu, který mu podle voleb náleží. My dále čekáme v centru konfliktu za ostré střelby na několik dní slibovanou evakuaci a obáváme se, co přijde.
Žádné komentáře:
Okomentovat