Dozvěděli jsme se rovněž, že francouzské jednotky do bojů už zasahovat nebudou, že teď vše bude záležitostí Republikánských sil prezidenta Ouattary. Při této zprávě se mi udělalo nevolno, protože jeho vojáci už celé úterý zkoušeli proniknout do blízkosti prezidentského sídla kolem našeho domu, v čemž jim bránili dobře vyzbrojení Gbagbovi vojáci. Byli jsme vyzváni, abychom se pokusili dostat do britské rezidence, která má podzemní úkryt. Byla ale už noc, naprostá tma a bylo zřejmě, že na křižovatce hlídkují Gbagbovi vojáci. Rozhodli jsme se, že pro takové dobrodružství nám chybí dostatek odvahy nebo chuti riskovat. Žádná ruská ruleta.
Noc byla překvapivě klidná, na Afriku tichá k neuvěření. V osm hodin ráno začal už známý program, takže jsme ztrávili následující čtyři hodiny na zemi v chodbě bez oken, pod těžkou palbou ze všech stran, zatímco Evropa stále ještě věřila v konec téhle historie.
Psychicky nejhorší okamžik nastal, když jsme slyšeli, jak se kulky odráží od fasády domu a sype se sklo v horním patře. Bylo to opět hrozné.
V jedenáct hodin jsme se dozvěděli, že francouzské vrtulníky přece jen na ochranu obyvatelstva v této nejhorší lokalitě zasáhnou, ale nebyla to pravda. Následovala řada dalších informací podobné kvality, jako že za půl hodiny se dá čekat velký výbuch z Gbagbovy rezidence apod. Teď, o půl třetí místního času se situace uklidnila, na výbuch čekáme dosud, nyní se ozývají sporadické výstřely lehkých zbraní.
Odvážila jsem se vyjít do horního patra a obhlédnout škody. Zasaženy byly tři místnosti, kulky rozbily okna, propálily neuvěřitelné obrazce do záclon a závěsů. Jedna rozbila ještě velké zrcadlo, další prolétla dveřmi do koupelny. Postel v ložnici je poseta střepy, okna proražená na více místech, záclony opět malebně dekorované černě rámovanými dírami. Na nočním stolku pod střepy ležela moje kniha Pan Kaplan má třídu rád...
Eletřina už nefunguje, ale nám stále ještě dodává elektřinu náš generátor, mobilní sítě vypadávají. Informace o dění v paláci nemáme žádné. Zapnuli jsme rádio, ale hraje jen africkou hudbu. Teď nám volal jeden známý, že v jiných čtvrtích, jako je Zone 4, už se zase rozbíhá normální život, obchody otvírají.
Poslední zpráva byla, že se francouzská jednotka pokusí k nám dostat transportéry nebo tanky a evakuovat nás do svých kasáren. Neumím si sice představit, jak se sem chce dostat, starosti mi dělá též, jak se máme dostat z domu a jak budou reagovat Gbagbovi vojáci, kteří se tu všude těžce vyzbrojení pohybují.
Ale při pohledu do našich horních místností, se sevřeným žaludkem z neobvyklého ticha, si nepřeji nic jiného než odtud být pryč.
Žádné komentáře:
Okomentovat