Další den

Noc v rezidenční čtvrti Cocody v blízkosti paláce prezidenta Gbagba, který se tam údajně zdržuje, byla klidnější než ta předešlá. Místní zdroje sice zmiňují silné noční boje v této lokalitě stejně jako v Plateau, kde se nachází administrativní centrum Gbagbova  úřadu, ale slyšet byly jen ojedinělé výstřely samopalů a vzdálené ohlasy těžších zbraní. Mezi první a druhou hodinou střelba zesílila, vypadalo to na přestřelku mezi vojáky, hlídajícími Gbagbovu rezidenci a Ouattarovými příznivci.

Ráno byly zveřejněny další apely vůči Gbagbovi a jeho klice, aby nehnali město do krvavého rozhodujícího střetnutí. Mezi vyzývajícími bylo také CÉDÉAO (Společenství západoafrických států). Odpovědí Gbagba byl výzva, zveřejněná jeho vojenskými zástupci prostřednictvím televize RTI (Radio Télévision Ivorienne) k mobilizaci oddílů na ochranu svých institucí – sídla prezidenta v Cocody, sídla jeho úřadu v Plateau a zmíněné televizní stanice, o kterou se vedou boje se střídavými úspěchy již několik dní. 

Mezinárodní výbor Červeného kříže oznámil, že na západě země došlo k násilnostem mezi jednotlivými etniky, které měly za následek nejméně 800 mrtvých.  V jeho zprávě se uvádí, že překvapující byl rozsah a brutalita vraždění. Jeden z cizinců, který žije v zemi už téměř třicet let, nám po telefonu vysvětlil, že v regionu města Duékoué, kde k incidentu došlo, podobná rozsáhlá genocida proběhla také v roce 2004 a podle jeho slov „tam byla řada nevyřízených účtů z té doby“. Stejně jako v Abidjanu dochází k zneužívání situace  momentálního  bezvládí, kdy  chybí pořádkové síly, které by jakýmkoliv násilnostem bránily. 

Počet cizinců v kasárnách francouzské jednotky Licorne Port-Bouët nedaleko abidjanského mezinárodního letiště se zvýšil na 1 400, vedle francouzských státních příslušníků tam našli útočiště Španělé, Italové, Libanonci a jiní. Občané dalších států se ukryli na  svých velvyslanectvích. Podle posledního vyjádření nehodlá Francie přistoupit k evakuaci svých občanů a dalších cizinců z Pobřeží slonoviny, jako tomu bylo v roce 2004, kdy odtud bylo evakuováno na 25.000 osob.  Další její prohlášení ale bylo optimističtější, francouzské jednotky mají chránit své a další cizí občany v Abidjanu. Ve čtvrti Zone 4 patrolovaly  již  včera a snažily se bránit rabování, ke kterému tam bohužel ve velkém dochází.

Jiná situace je v Cocody, části Abidjanu s Gbagbovou rezidencí, která je v rukou jeho ozbrojenců a která podle jejich prohlášení dosud bez problémů odrazila všechny útoky. Asi před hodinou jsme zažili  další šok, když se na malou křižovatku sousedící přímo s naší zahradou, postavil tank místní armády a vypálil několik zkušebních výstřelů přes lagunu. Byly to strašné rány, na které jsou zřejmě vojáci zvyklí, ale já jsem málem upadla. Gbagbovi vojáci byli ale překvapivě přístupní komunikaci s obyvateli převážně diplomatických rezidencí, kteří se váhavě přiblížili a prohlásili „přijeli jsme vás chránit“. Při pomyšlení, že by se zde měla odehrát  část bitvy s blížícími se Ouattarovými jednotkami asi nikomu nemohlo být dobře. Začaly se množit dohady a spekulace, zda Gbagbo nechce využít diplomatickou komunitu jako rukojmí, protože se zdá, že v tuto chvíli je mu každý prostředek dobrý. Naštěstí vozidlo i s vojáky asi po hodině své stanoviště opustilo. Na rozloučenu vypálilo ještě několik ran, při kterých se třásly stěny.


V současné chvíli je slyšet silná těžká střelba, která není bezprostředně blízko a přestřelky lehčích zbraní od prezidentské rezidence. Jsou odtud slyšet i hlasy, jako z amfiteátru. Doufám, že už nebudu mít jinou možnost hrát si na válečného reportéra a fotografa.